Máte na sebe čas?

Asi před týdnem mě v noci vzbudila ukrutná bolest v nadbřišku a zažívací potíže. Byl to známý pocit, protože už jsem jej zažila myslím před rokem. A opět jsem věděla, že ztrácím moc nad svým tělem v podobě jakési ,,nemoci“. A je to také bezmoc, protože nevíte, co vám daný stav způsobuje, prostě najednou je. Vím, že to není střevní chřipka ani žádná jiná podobná viróza. A tak se objevily určité obavy, co to vlastně může být. Co se týče západní medicíny, nemám důvěru v to, že člověku pomůže od příčiny problému, ale člověk v dané chvíli přemýšlí nad všemožnými diagnózami. „Mohly by to být vředy…“ slyším od svého partnera. „Vředy? Kde bych k tomu přišla?“ Ale když se nad tím pak člověk zamyslí…vlastně tam možná byl docela stres, možná si některé věci moc beru, nebo taky některé věci dusím v sobě, možná toho to tělo taky mělo dost a prostě si jen potřebovalo odpočinout. Ale když ho nikdo neposlouchá, musí si o to říct vlastní cestou. Tak se člověk tak zahloubá chvilku do sebe a snaží se ty odpovědi hledat tam, kde jsou, uvnitř svého světa. Pak se ale najednou druhý den cítí lépe a postupně naskočí do toho vlaku, co jede kolem a je zpátky v akci. Vše dobré, zapomenuto, jede se dál.

Možná to sami znáte? A ne vždy se to nutně týká fyzického zdraví. Možná řešíte (nebo právě neřešíte) vztah s partnerem, s rodiči, s dětmi, své sny…Kolikrát během dne nebo alespoň během týdne si najdete čas sami na sebe? Na to chvilku se posadit nebo dělat činnost, kterou máte rádi a u toho zhodnotit den, který proběhl, zamyslet se nad tím, co vše děláte a co z toho, co děláte, vám dává opravdový smysl. Zamyslet se nad tím, jaké jsou vaše vnitřní pocity k práci, kterou děláte, k reakcím na situace ve vašem životě, jestli je v každém dni alespoň nějaká situace, věc, radost, která vás posouvá dál. Pokud řešíte problém ve vztahu, najdete si čas na to si sednout, a zeptat se sami sebe odkud ten problém pochází, proč vzniká? Samozřejmě to bude sebereflexe z vaší strany, ale pokud si nenasloucháme a necháme se jen unášet emocemi, pocity, reakcemi, pak mnohdy setrváváme v něčem, co nám není příjemné. Ale protože „nemáme čas“, neřešíme to a pak jsme buď v nešťastném vztahu, ale tak nějak fungujeme nebo vztah ukončíme. Pak je ale dost pravděpodobné, že ten příští vztah přinese něco podobného. Je to stejné jako s „nemocí“, kterou jsem popisovala na začátku. Objeví se jednou a pak zmizí a člověk tak nějak usne na vavřínech, protože je mu v podstatě navenek dobře, tak proč by se zabýval tím, co je někde uvnitř. Jenže pak to přijde znovu a nečekaně. Takový signál: „Něco se tu děje, asi by stálo za to, zjistit o co jde.“A když to znovu po pár dnech pomine, zase jako bychom na to zapomněli. Vím, že určitě k sobě takhle nepřistupuje každý, ale mluvím z vlastní zkušenosti ať už osobní nebo z okolí.

Já sama za sebe teď kromě jógy chodím na čínskou medicínu. Samozřejmě věřím, že jehličky v mé kůži stimulují dráhy meridiánů a to pomáhá mému tělu nastavit samoléčebný proces, ale hlavně se alespoň jednou týdně skoro na hodinu zastavím a věnuji se pouze sobě. Každý máme jiné cesty a způsoby, jak se ponořit do sebe a rozhodně to nemusí být něco, co vás nebaví. Zkuste tanec, vaření, meditace, malování, zpívání, jógu, běh..cokoliv, kdy se spojíte sami se sebou.

S láskou,

Pavla